žijeme v zoo

30. června 2009 v 12:21 | balinka |  povidky

Stejně jako lidé i zvířata mají svůj denní program - pravidelně provádí nezbytné činnosti jako je čištění peří či srsti, shánění potravy, odpočinek, spánek, značkování svého území. Tyto činnosti jsou jim vrozené. Již malé štěně např. ví, že si na procházce musí označkovat různá místa močí, aby zanechal zprávu ostatním psům. Svůj denní program dodržují i zvířata v ZOO.Pro ošetřovatele je důležité, aby jejich program znali a dodržovali ho. Je nutné zvířata co nejméně rušit, např. neuklízet výběh, když zvíře odpočívá, krmit zvířata v době, kdy si i v přírodě hledají potravu. Pokud ptáci hnízdí nebo savčí samice jsou březí, je nutné jim zajistit co nejvíce klidu.

Podle toho, kdy jsou zvířata nejvíce aktivní, je dělíme na denní a noční. Většina denních zvířat je nejčilejší zrána, dopoledne a odpoledne či navečer, přes poledne obvykle odpočívají a čistí se, přežvykují či pospávají. Noční tvorové ožívají za soumraku a nedlouho před svítáním. Jsou však i tací živočichové, kteří aktivují ve dne i v noci - např. kachny, ryby, hraboši. Aktivita zvířat závisí i na počasí a roční době. Např. jelen v době říje musí být ve střehu celý den, aby nějaký soupeř neodlákal laň.

Naopak ve velkých vedrech a v tuhých mrazech jsou zvířata nečinná, šetří tak energií. Pohybová aktivita se ale také liší u různých druhů živočichů. Jsou druhy, které v přírodě tráví téměř celý den či celou noc šmejděním po svém revíru, hlídáním jeho hranic a hledáním kořisti. K takovým zvířatům patří např. kunovité šelmy, veverky a medvědi. Taková zvířata pak v ZOO vykonávají monotónní pobíhání po určité dráze ve výběhu či ubikaci. Vybíjejí si tak energii, kterou by v přírodě věnovali činnostem, jež v zajetí odpadají. Druhá skupina zvířat nemá vrozenou nutnost pohybu (např. orel, lev). Pohyb u těchto zvířat je vyvolán především pocitem hladu, nutností jít si ulovit potrav.

Dostane-li lev nažrat, lehne si a spí. Jedna z prvních věcí, kterou zvířata po probuzení a důkladném protažení těla udělají, je značkování teritoria. Co to vlastně je teritorium? Často si návštěvníci ZOO postesknou: "Chudinka zvíře, když musí být zavřené v kleci a nemůže žít na svobodě." Ale ani zvířata ve volné přírodě nemají úplnou svobodu a volnost. Žijí v určitém omezeném prostoru, kde se cítí bezpečně, kde to dobře znají a jehož hranice překračují jen výjimečně. Tento prostor se nazývá teritorium. Může ho obývat 1 zvíře, pár nebo stádo či rodina. Ti si své teritorium hájí proti příslušníkům vlastního druhu. Liška proti jiné lišce, labuť proti labuti.Teritorium je tak velké, aby své obyvatele uživilo. Čím více potravy, tím může být menší. Proto zatímco v přírodě tygr obývá území o rozloze 20 km2 , v zajetí mu stačí výběh velký 100m2 , neboť dostává dost potravy od ošetřovatele. Kopytníkům musí růst v t. tolik výhonků a tráva, aby si ji brzo nevypásli. Hranice teritorií si zvířata značkují, jejich značky jim vlastně nahrazují ploty,které oddělují pozemky u lidí a jiným příslušníkům svého druhu tak oznamují, že t. je již obsazeno. Ze značek dokáže zvíře také vyčíst, zda území obývá samec nebo samice, zda samice je v říji, v jaké je jeho obyvatel kondici, zda není nemocný. Zvířata používají mnoho různých způsobů značkování. Zpěv kosa je pro ostatní kosáky signálem, že území je již obsazeno. Zvukem si označují t. i giboni, orangutani, lvi. Jiným typem značek jsou značky pachové - např. kočkovité šelmy si označují teritorium ostře páchnoucí močí. Medvědi nebo tygři zase škrábou kůru na stromech, takový podpis je vidět z dálky - je to typ optického značkování. I v ZOO můžeme značkování u zvířat denně pozorovat. Pokud vpustíme zvíře do nového výběhu, první, co zvíře udělá, je označení hranic svého nového domova. Tak jako je náš byt rozdělen na různé pokoje (jídelnu, kde obědváme, ložnici,kde spíme), je i t. rozděleno na několik částí, které mají určitý význam. Např. jelen má v t. místa, kam chodí na pastvu, místa, kde probíhá říje, kde spí, kam se chodí napít a místa,kde si značkuje hranice svého teritoria.

Po splnění těchto ranních povinností se zvířata poohlédnou po něčem k snědku. Býložravá zvířata získávají potravu snadno. Prostě jen skloní hlavu a ukusují si šťavnaté výhonky, trávu, různé byliny apod. Tato potrava je však málo výživná. Aby získali dost energie, musí konzumování potravy věnovat spoustu času - i několik hodin denně. Vůbec nejhůř jsou na tom sloni, ti jsou otroky svého žaludku. Uživit tak obrovské tělo stojí pořádnou námahu - proto kromě 2 hodin spánku a chvíle koupání jen žerou a žerou. Masožravci jako např. kočky, draví ptáci, jsou v tomhle ve výhodě. Maso je velmi výživná potrava a proto jim stačí nažrat se na plné vole či nacpat si žaludek (a ten se může šelmám hodně roztáhnout) jen jednou denně. Vydrží i nejíst několik dní, pak se ale nažerou k prasknutí. Získat maso však stojí hodně trpělivosti a energie při lovu kořisti a ne každý pokus bývá úspěšný. U lvů jen každý 10. až 12. lov končí úspěchem. Nejlépe jsou na tom všežravci, v klidu si okusují byliny, požírají různé plody, bobule a kořínky a příležitostně si jídelníček vylepší nějakou tou mršinou, hmyzem či ulovenou myší nebo ještěrkou.

Po dlouhodobém pasení či namáhavém lovu následuje zasloužený odpočinek Dlouhý spánek si mohou dovolit jen zvířata, která nejsou ohrožena nepřáteli (např. mláďata, šelmy) nebo zvířata schovaná v různých norách, dutinách či jeskyních. Kočky např. prospí 13 - 16 hodin za den, přežvýkavci naopak pouze 3 hodiny.A navíc živočichové, kteří mají mnoho nepřátel, spí v krátkých intervalech a ne v jednom kuse. Např. kachny zavírají oči jen na 0,5min. až 5 minut. A i ve spánku je část jejich mozku ve střehu a reaguje na podezřelé zvuky v okolí. Ptáci obvykle spí na větvích. V prstech mají šlachy s výčnělky, které zapadnou při dosednutí na větev do zvláštních žlábků a automaticky drží prsty nohou sevřené kolem větve, aniž by pták musel vydávat energii a sílu do sevření. Nespadne ani při silném větru. Zvláštní způsob spánku mají rorýsi, spí v letu. Afričtí ptáci myšáci a asijští papoušci netopýří spí hlavou dolů. Sloni spí buď na boku nebo ve stoje. Psi, kočky, medvědi, kuny a další savci se před usnutím stočí do klubíčka. Chrání si tak nejzranitelnější část těla - břicho. Břicho je také nejméně osrstěné a unikalo by tudy tělesné teplo.

Velkou část dne věnují zvířata úpravě zevnějšku. Úpravě svého peří věnují ptáci mnoho času. Je to pro ně otázka života a smrti mít peří v dokonalém pořádku, mít pera celistvá neroztřepená, dobře promaštěná či napudrovaná. S roztřepenými pery by pták špatně létal, s nenamaštěným peřím by se mohl utopit. Peří si ptáci mastí výměškem zvláštní mazové žlázy umístěné nad ocasem. Zajišťuje jim nepropustnost peří pro vodu. Některým ptákům mazová žláza chybí (volavky, papoušci) . Dobrou kondici peří jim pomáhá udržovat perní pudr, který se uvolňuje rozpadem prachového peří. Někteří ptáci a stepní savci se rádi koupají v prachu. Zbavují tím kůži parazitů. Opice se čistí navzájem, nevybírají si však blechy, jak se mylně tvrdí, nýbrž lupy a drobné nečistoty. Opice blechy nemají. Savcům slouží k čištění srsti jejich jazyk, např. žirafa ho má tak dlouhý, že si jím může vytřít oko. Nejen lidé, ale i zvířata se v přírodě parfémují. Psi si libují v pachu rozkládajících se mršin, medvědi se natírají pryskyřicí,kočky milují vůni kozlíku lékařského a levandule.

Ještě jedna činnost je součástí denní aktivity zvířat - hra. Zvířata si však hrají pouze coby mláďata, v dospělosti by pro ně hra byla zbytečnou ztrátou energie. Při hře by také nedávala dostatečný pozor na své nepřátele a mohla by skončit v jejich žaludku. Existují i výjimky - jako např. papoušci nebo havranovití ptáci. A také člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama